Lipensko v minulosti a dnes

Historie regionu Lipno

Nejstarší období Lipenska

Nejstarší archeologické nálezy ukazují, že oblast podél řek Vltavy, Malše a Otavy byla osídlena již v mladší době kamenné (asi 6. tisíciletí př. n. l.). Z doby bronzové (asi 14. stol. př. n. l.) pocházejí nálezy mohylových hrobů, které jsou typickým znakem raně zemědělských kultur, jež prošly tímto územím. Doba železná je ve znamení příchodu Keltů na naše území (5. stol. př. n. l.). V této době vznikaly vedle keltských mohylových pohřebišť charakteristická opevněná sídliště, tzv. oppida, jejichž pozůstatky lze nalézt na mnoha místech jižních Čech. V době stěhování národů (4. až 6. století) bylo naše území osídleno různými germánskými kmeny, z nichž nejznámější jsou Markomani, kteří se později usadili také na území blízkého Bavorska. V 5. až 6. století začali na naše území přicházet Slované a osídlení jihu Čech postupovalo tak, jak umožňovala zalesněná, často neprostupná krajina. První stezky a osady vznikaly podél řek a řeky byly také důležitou dopravní cestou. Předhůří Šumavy bylo osídleno dříve než horské oblasti, neboť mělo příhodnější přírodní podmínky, bylo teplejší a poskytovalo více možností obživy.

Lipensko ve středověku

Na kolonizaci šumavského pásma se podíleli od 13. století zejména Vítkovci, český král a z německého území Bavorové. Systematická kolonizace oblastí okolo horního toku Vltavy začala za Voka I. z Rožmberka (1220–1262). Celá staletí se zde projevoval mocenský boj tehdejších pánů. Na jedné straně byl Český Krumlov, sídelní město Vítkovců a Rožmberků, a klášter Vyšší Brod, který byl vždy silně podporovaný, ale i ovlivňovaný Rožmberky. Na druhé straně stálo královské město České Budějovice a klášter Zlatá Koruna, symboly královské moci, které měly bránit rozpínavosti Vítkovců a později Rožmberků.

V šumavské oblasti se odjakživa mísilo české a německé obyvatelstvo, řada rodin byla smíšená, lidé často mluvili oběma jazyky. V polovině 16. století se začalo rozvíjet sklářství a těžba dřeva. Původně osadníci káceli a vypalovali lesní porosty proto, aby získali půdu k obdělávání. Postupně se však dřevo se stalo důležitou surovinou, kterou prodávali. Vyvstala tak otázka, jak dřevo co nejlépe dopravovat do vnitrozemí, a začalo se s voroplavbou – plavením vorů po Vltavě. V roce 1590 vydal Petr Vok z Rožmberka první plavební řád pro Vltavu a rozvoj plavení dřeva vyvrcholil koncem 18. století stavbou Schwarzenberského plavebního kanálu.

Novověk regionu Lipno

Rozvoj vědy a techniky v 18. a 19. století do pohraničí příliš nepronikl, pokračovalo hospodářské zaostávání šumavské oblasti za vnitrozemím. Z dnešního pohledu to přispělo k zachování přírodního prostředí, i když každodenní život lidí určitě nebyl lehký. Na přelomu 19. a 20. století se přece jen i zde začalo s průmyslovou výrobou textilu, zpracováním dřeva a výrobou papíru.

Obě světové války přinesly řadu hospodářských, politických a společenských problémů a obětí na životech stejně jako v celé republice. Zásadní vliv na podobu a vývoj šumavského pohraničí měly politické události po roce 1945. Odsun německého obyvatelstva způsobil vylidnění mnoha oblastí v česko-rakouském a česko-německém pomezí. Řada malých obcí zanikla, protože znovuosídlení probíhalo pomalu, navíc po vzniku železné opony už bylo celé území pravého břehu Vltavy podél hranice přísně střeženo a byl zde omezen pohyb lidí. Při kolektivizaci v 50. letech se začalo s budováním velkokapacitních zemědělských objektů. Pomineme-li politický cíl a těžkosti způsobené mnoha rodinám, přinesla tato výstavba možnosti pracovního uplatnění i do odlehlých míst. Avšak současně započala i stavba bytových a kulturních domů nevhodně začleněných do krajiny. Dodnes je tak nepříznivě poznamenaný architektonický vzhled většiny obcí v šumavské oblasti. Významnou událostí byla výstavba přehradní nádrže Lipno, která ekonomicky a společensky podpořila rozvoj této části kraje, ale znamenala také zvýšené zabezpečení státní hranice a kontrolu zde se pohybujících lidí. Velkým přínosem pro ochranu šumavské přírody a krajiny bylo vyhlášení Chráněné krajinné oblasti v roce 1963.

Současnost Lipenska

Po otevření hranic v roce 1989 vnikly nové přechody, lidé začali podnikat v ubytovacích a stravovacích službách, neuvěřitelně se zlepšil vzhled obcí díky rekonstrukcím a obnovám fasád domů, o Lipensko se začali zajímat investoři. To vše přispělo k oživení celé oblasti a podpořilo rozvoj moderního turismu. V roce 1991 byl jako další stupeň ochrany zvlášť cenných lokalit vyhlášen Národní park Šumava. Příhraniční obce se sdružují do mikroregionů a navazují partnerské vztahy s obcemi v sousedním Rakousku a Německu.